Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. června 2026, sp. zn. 2 Cmo 65/2026, ve věci směnečného platebního rozkazu posuzoval otázku, zda a za jakých podmínek může pronajímatel vůči žalovanému nájemci – spotřebiteli –  uplatnit nárok na náhradu škody prostřednictvím blankosměnky.

Odvolací soud postavil své rozhodnutí na závěrech, že ujednání nájemní smlouvy, na jehož základě byl žalovaný povinen vystavit blankosměnku k zajištění nároků na náhradu škody, je vzhledem k povaze závazku zneužívajícím směnečném ujednáním ve smyslu § 1814 odst. 1 písm. m) občanského zákoníku, neboť fakticky přenáší na spotřebitele povinnost prokázat skutečnosti, které by jinak prokazoval podnikatel, a je tudíž neplatné.

Stručný popis skutkového stavu

Žalovaný uzavřel v červenci roku 2022 smlouvu o nájmu dopravního prostředku v období od 13. 7. do 15. 7. 2022. Součástí smluvní dokumentace předložené Žalovananému k podpisu bylo smluvní ujednání, na základě kterého nájemce vystavil ve prospěch pronajímatele  blankosměnku k zajištěný případných nároků na náhradu škody.

Strany mezi sebou rovněž uzavřely dohodu o směnečném vyplňovacím právu k zajištění veškerých pohledávek pronajímatele jako věřitele z nájemní smlouvy s tím, že žalovaný v postavení směnečného dlužníka udělil žalobkyni právo k vyplnění směnečné sumy a data splatnosti.

Po téměř 3 letech od vrácení pronajatého vozidla a skončení doby nájmu uplatnil pronajímatel vůči Klientovi náhradu škody ve výši, přičemž uplatněná náhrada škody vycházela výhradně z interního ceníku náhradních dílů, resp. jakéhosi „ceníku škod“, který tvořil nepodepsanou přílohu dané smlouvy o nájmu.

Následně, po doručení návrhu na vydání platebního rozkazu ze strany žalobkyně, Klient podal proti platebnímu rozkazu námitky, v nichž namítal zejm. rozpor postupu žalobkyně s kogentní úpravou ochrany spotřebitele a s požadavkem poctivosti dle § 6 odst. 2 a § 8 občanského zákoníku z důvodu, že se jedná o nemravné uplatnění nároku. Argumentace námi zastoupeného žalovaného spočívala v právním názoru, že žalobkyně zneužila své postavení silnější strany, když fakticky paušalizovala náhradu škody dle ceníku  – a tyto uplatila skrze směnku. Šlo tedy o mimořádně nevýhodnou kombinaci právních prostředků, kdy byla paušalizovaná náhrada škody vymáhána s  důkazním břemenem obráceným v neprospěch spotřebitele. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku uvedl, že neshledal předmětnou smlouvu za neplatnou a v rozporu s právní úpravou spotřebitelských smluv a že nárok žalobkyně považoval za řádně doložený předávacími protokoly, ve kterých měla být dovozovaná poškození zaznačena.

Stěžejní právní otázky

V rozhodovaném odvolání jsme v zastoupení Klienta trvali na tom, že samotné využití zajišťovací směnky k vymáhání nároku na náhradu škody vůči spotřebiteli za podmínek zkoumaného případu je zneužívajícím ujednáním, neboť žalovaného fakticky staví do pozice, kdy je jako slabší smluvní strana povinna prokazovat negativní skutečnost – totiž že škodu na pronajatém vozidle nezpůsobil – ačkoli důkazní břemeno ohledně vzniku a výše vzniklé škody by jinak tížilo pronajímatele (poškozeného). Ve směnečném řízení před odvolacím soudem jsme rovněž za Klienta namítali, že uplatnění směnky s ohledem na rozhodné skutečnosti je v rozporu s dobrými mravy jakožto jednou ze stěžejních zásad soukromého práva a společenského určení jednání a příkladem šikanózního výkonu práva s cílem maximalizovat důkazní nouzi spotřebitele.

Závěry Vrchního soudu v Praze

Odvolací soud přisvědčil naší argumentaci uplatněné jménem Klienta v odvolání a dospěl k závěru, že dle ustanovení § 1813 a § 1814 odst. 1 písm. m) občanského zákoníku mohou být zneužívající ta ujednání, která spotřebiteli ukládají povinnost prokázat skutečnosti, jež by podle zákona měl prokazovat podnikatel.

V odůvodnění rozsudku soud vycházel z povahy blankosměnky, která se vyplněním absentujících náležitostí v souladu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném stává cenným papírem. Zdůraznil přitom, že s takto vyplněnou směnkou může její majitel volně disponovat a uplatnit z ní nárok u soudu, aniž by byl povinen prokazovat výši (a tím spíše ani vznik) škody, k jejímuž zajištění byla směnka vystavena. Tím došlo v posuzovaném případě k významné nerovnováze práv a povinností stran v neprospěch Klienta, nepožívající právní ochrany dle § 8 občanského zákoníku.

Soud ve svém odůvodnění zdůraznil, že u nároku na náhradu škody na pronajatém vozidle je požadavek, aby spotřebitel, který není profesionálem v daném oboru, sám posoudil rozsah a příčinu jednotlivých závad na vozidle, ještě obtížněji splnitelný než u úvěrového vztahu, při kterém dlužník zpravidla dobře zná rozsah svého závazku a výši poskytnutého plnění.

Rozsudek soudu prvního stupně proto změnil tak, že směnečný platební rozkaz zrušil, a žalobkyni uložil povinnost nahradit Klientovi náklady soudního řízení.

Závěr

Prezentovaný případ má značný právní přesah nad rámec posuzované věci. Zajišťovací blankosměnky jsou v obchodní praxi půjčoven vozidel a dalších poskytovatelů nájemních služeb nemálo využívaným nástrojem k zajištění nároků vůči zákazníkům – spotřebitelům.

Vrchní soud v Praze nyní jasně a zřetelně artikuloval, že takto nastavený postup může být, v závislosti na okolnostech konkrétního závazku, v rozporu s kogentní ochranou spotřebitele dle § 1814 odst. 1 písm. m) občanského zákoníku, a to i mimo úvěrové vztahy, kde je použití směnky výslovně zakázáno zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 112 zákona o spotřebitelském úvěru).

Provozovatelé a poskytovatelé obdobných nájemních služeb, kteří ve smluvní dokumentaci se spotřebiteli podobné obchodní praktiky aplikují, by proto měli důkladně zvážit případnou revizi svých obchodních podmínek. Naopak spotřebitelé, zákonem chránění jako slabší smluvní strana, kteří se v obdobné situaci vyskytnou, tímto získávají do rukou silný argument pro obranu proti takto uplatňovaným nárokům.

AK Sudolská

Další články