Úvod:

Ústavní soud se dne 11. února 2026 poprvé vyjádřil k výkladu těch částí zákonů č. 116/2020 Sb. a č. 569/2020 Sb. (dále společně jako „náhradové zákony“), kterými se Česká republika formálně přihlásila k odpovědnosti za újmu způsobenou nežádoucími účinky po očkování proti COVID-19 a povinných očkováních.

Ústavní soud rozhodl o návrhu Nejvyššího soudu[1] na zrušení částí náhradových zákonů v rozsahu, ve kterém je pro náhradu újmy dosud vyžadováno tzv. zvlášť závažné ublížení na zdraví, který vzešel z dovolacího řízení našeho Klienta, tak, že tento návrh:

– částečně zamítl pro neoprávněnost navrhovatele (ve vztahu k náhradovému zákonu č. 116/2020 Sb.), s ohledem na to, že se v řízení o náhradě újmy u očkování proti COVID-19 nepoužije;

– a ve zbytku zamítl pro zjevnou neopodstatněnost (ve vztahu k náhradovému zákonu č. 569/2020 Sb.), protože je možné jej vyložit v souladu s Úmluvou o biomedicíně tak, aby náhrada byla skutečně spravedlivá.

Jakkoliv se může „zamítavé“ rozhodnutí jevit intuitivně jako negativní, svým obsahem Ústavní soud dává cenné vodítko pro ústavně konformní výklad náhradových zákonů, který může otevřít cestu ke skutečně spravedlivé náhradě.

Předně vítáme, že se Ústavní soud z velké části ztotožnil s námi ustáleně zastávanou argumentací[2] k výkladu ust. § 2 odst. 1 náhradového zákona č. 569/2020 Sb. a budeme netrpělivě čekat na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který má, s ohledem na svou roli sjednocovatele soudní praxe, jedinečnou šanci napravit dosavadní (dle našeho názoru zjevně protiústavní) interpretaci náhradových zákonů, a tedy i mechanismus odškodňování újmy způsobené očkováním proti COVID-19 (a také nepřímo též povinným očkováním) v České republice.

Proč došlo k zamítnutí návrhu u očkování proti COVID-19

V případě zákona o náhradě újmy způsobené očkováním proti COVID-19 došel Ústavní soudu k závěru, že tento lze vyložit ústavně konformním způsobem v souladu s Úmluvou o biomedicíně – proto není důvod zákon v dotčené části rušit, což vedlo k zamítnutí návrhu.

Ústavně konformní výklad pak bude dále výhradním úkolem Nejvyššího soudu v pokračujícím řízení našeho Klienta, jak plyne z písemného odůvodnění usnesení, kterým naše advokátní kancelář ode dnešního dne disponuje.

Ústavní soud nejprve připomenul, že rozhodnými jazykovými verzemi pro výklad Úmluvy o lidských právech a biomedicíně jsou verze anglická a francouzská. Přesnější překlad čl. 24 do českého jazyka, který v českém znění zní: „Osoba, která utrpěla újmu způsobenou zákrokem, má nárok na spravedlivou náhradu škody za podmínek a postupů stanovených zákonem.“, pak dle názoru Ústavního soudu hovoří nikoliv o povinnosti náhrady újmy za každé poškození, ale právě pouze za takové poškození, které není neoddělitelnou součástí samotného zákroku, a lze je považovat v konkrétním případě za nepřiměřené.

Jinak řečeno, podle názoru pléna Ústavního soudu Úmluva o lidských právech a biomedicíně nebrání takové právní úpravě, která jako ust. § 2 náhradového zákona č. 569/2020 Sb. stanoví pro náhradu újmy podmínku zvlášť závažného ublížení na zdraví očkovaného – to nicméně bez dalšího neznamená, že je přijatelné tento pojem vykládat jako doposud tak, že by nárok na odškodění neměl v podstatě nikdo.

Ústavní soud v souladu s námi konstantně uplatňovanou argumentací podotkl, že dosavadní výklad pojmu „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ byl vykládán v kontextu ust. § 2959 OZ, a tedy ve vztahu k sekundárním, nikoliv primárním obětem, a proto je jeho užití v ust. § 2 náhradového zákona č. 569/2020 Sb. značně nesourodé.

Dále v tomto směru plénum Ústavního soudu výslovně uvádí, že „Ze speciálního právního předpisu týkajícího se náhrady újmy způsobené očkováním proti COVID-19 vyplývá specifický (jiný) význam pojmu zvlášť závažné ublížení na zdraví, který má v kontextu očkování přednost před významem tohoto pojmu dle obecné právní úpravy obsažené v občanském zákoníku“, neboť „Náhrada újmy dle § 2 zákona o očkování proti COVID-19 se týká pouze očkovaného (tedy potenciálně primárně poškozeného) a v souladu s obecným smyslem odpovědnosti státu za újmu způsobenou očkováním, kterým je zvýšení důvěry veřejnosti v očkování a s tím ruku v ruce jdoucí ochrana veřejného zájmu na zdraví populace, může být předpoklad pro její přiznání konstruován benevolentněji, než je tomu v případě obecné náhrady újmy či náhrady újmy sekundárních obětí.“.

V tomto směru bylo dále poukázáno na zjevný rozdíl v textaci mezi ust. § 2 odst. 1 náhradového zákona č. 116/2020 Sb. a ust. § 2 náhradového zákona č. 569/2020 Sb., na což jsme ostatně od počátku řízení našeho Klienta upozorňovali – podle tohoto výkladu by se podmínka zvlášť závažného ublížení na zdraví u COVID-19 vůbec nevyžadovala, právě s ohledem na gramatický rozdíl mezi oběma zákony.

Soud konstatoval, že ani tato skutečnost nebrání ústavně souladnému výkladu zákona – v tomto ohledu podotýkáme, že z našeho pohledu právě rozdíl v textaci zákona č. 569/2020 Sb. ústavně konformní výklad naopak usnadňuje.  

Ústavní soud tedy potvrdil naši tezi o rozdílnosti obou zákonů a jejím možném výkladu – tento výklad Ústavní soud zřejmě považuje za ústavně konformní. Plném Ústavního soudu výslovně poznamenalo, že ačkoliv „by mohlo být znění § 2 zákona o očkování proti COVID-19 považováno za velkorysé, neboť v podstatě znamená, že stát nahradí příslušné osobě újmu, pokud je naplněn jeden z alternativně vymezených předpokladů k její náhradě, neznamená taková konstrukce normy její protiústavnost. I kdyby však Nejvyšší soud dospěl k méně velkorysé interpretaci § 2 zákona o očkování proti COVID-19 a, jak je naznačeno v návrhu, veden obdobným zněním § 2 očkovacího zákona pojmy uvedené v § 2 zákona o očkování proti COVID-19 rozdělil na jednotlivé nároky na jedné straně a zákonné měřítko tíže zdravotní újmy na straně druhé, ani takový výklad by neodporoval Úmluvě o lidských právech a biomedicíně.“.

Lze tedy shrnout a uzavřít, že z usnesení pléna Ústavního soudu se podává, že ke zrušení ust. § 2 náhradového zákona č. 569/2020 Sb. nebyly shledány podmínky, neboť toto zákonné ustanovení je dle názoru Ústavního soudu možné interpretovat ústavně souladným způsobem, a to zřejmě i s ohledem na jazykový výklad, na který naše kancelář dlouhodobě upozorňuje.

Ústavní soud v tomto ohledu výslovně připustil, že nárok na náhradu újmy způsobené očkováním proti COVID-19 lze posuzovat benevolentněji, což je ovšem „v souladu s obecným smyslem odpovědnosti státu za újmu způsobenou očkováním, kterým je zvýšení důvěry veřejnosti v očkování a s tím ruku v ruce jdoucí ochrana veřejného zájmu na zdraví populace.“, když tato skutečnost per se nemůže zakládat důvod pro zrušení ust. § 2 náhradového zákona č. 569/2020 Sb.

Proč došlo k zamítnutí ve vztahu k povinným očkováním

Co se týče úpravy u povinných očkování, tak plénum Ústavního soudu návrh Nejvyššího soudu na zrušení části ustanovení § 2 náhradového zákona č. 116/2020 Sb., který se zabývá odškodněním újmy po povinném očkování, také zamítlo, byť z jiného důvodu.

Důvod je striktně procesní, neboť podle názoru pléna Ústavního soudu se na projednávanou věc našeho Klienta, který podstoupil očkování proti COVID-19 ust. § 2 odst. 1 tohoto náhradového zákona vůbec neaplikuje. Danou situaci totiž řeší přímo ustanovení § 2 náhradového zákona č. 569/2020 Sb., jakožto tzv. lex specialis.

To nicméně samozřejmě neznamená, že by se vodítka Ústavního soudu, zejména o tom, že náhradové zákony musí být vykládány v souladu se čl. 24 Úmluvy – tj. že náhrada musí být spravedlivá – neměla použít.

Důvodem je to, že Ústavní soud dlouhodobě odmítá dělat tzv. abstraktní přezkum právních norem – tj. ruší pouze ty normy, které v konkrétním případě svojí aplikací dosahují míry protiústavnosti.

Závěr:

Byť tedy Ústavní soud návrhu Nejvyššího soudu na zrušení částí náhradových zákonů nevyhověl, odůvodnění jeho rozhodnutí implikuje, že dosavadní rozhodovací praxe obecných soudů není správná a dosavadní výklad náhradových zákonů, resp. zákona o očkování proti COVID-19, zastávaný obecnými soudy a Ministerstvem je nesprávný, a jako takový dle našeho názoru i zjevně protiústavní.

Rolí Nejvyššího soudu bude dosavadní právní názor zastávaný Ministerstvem zdravotnictví a nižšími soudy překlenout novým, ústavně souladným, výkladem, který umožní, aby se poškozeným po očkování proti COVID-19 dostalo spravedlivé náhrady a došlo tak alespoň k částečné nápravě vztahů vzájemné důvěry mezi občany a státem.

Tým AK Sudolská

---

[1] Dostupné zde: https://www.aksudolska.cz/zajimavosti-z-prava/nejvyssi-soud-navrhnul-zruseni-casti-nahradovych-zakonu-pro-odskodneni-ujmy-zpusobene-povinnym-ockovanim-a-ockovanim-proti-covid-19/.

[2] Např. zde: https://www.aksudolska.cz/zajimavosti-z-prava/komparace-ceske-pravni-upravy-odskodnovani-ujmy-zpusobene-ockovanim-proti-onemocneni-covid-19-s-pravni-upravou-evropskych-zemi/ či zde: https://www.aksudolska.cz/zajimavosti-z-prava/glosa-ke-vstupu-vlady-do-rizeni-u-ustavniho-soudu-o-zruseni-nahradovych-zakonu/.

Další články