Ministerstvo zdravotnictví České republiky dosud zamítlo všechny žádosti o odškodnění za zdravotní komplikace po očkování proti onemocnění COVID-19. Tento přístup je problematický z mnoho důvodů, zejména s ohledem na způsob, jakým Ministerstvo zdravotnictví vykládá podmínky pro přiznání náhrady v kontextu pojmu zvlášť závažného ublížení na zdraví.

Skutečnost, že Ministerstvo zdravotnictví všechny nároky, dle našeho názoru zcela nesprávně, odmítá je zásadní i s ohledem na promlčecí lhůty pro uplatnění nároků na náhradu újmy.

Promlčecí lhůty pro náhradu újmy

Podle zákona č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, platí, že se poškození mohou domáhat náhradu vytrpěné bolesti, ztráty na výdělku a ztížení společenského uplatnění způsobených povinným očkováním – tyto nároky jsou pak totožné pro zákon č. 569/2020 Sb., který se věnuje očkování proti COVID-19.

Na uplatňované nároky je třeba aplikovat promlčecí lhůty upravené občanským zákoníkem, zejména pak obecnou promlčecí lhůtu stanovenou v § 629 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, která trvá tři roky.

Tyto lhůty jsou poměrně krátké, zejména v kontextu zdravotních komplikací, které se mohou projevit až s časovým odstupem po očkování. Očkování proti COVID-19 se přitom v České republice provádí už od konce roku 2020.

Lze přitom upozornit na to, že podle § 5 odst. 4 zákona č. 116/2020 Sb. „promlčecí lhůta neběží ode dne, kdy byla ministerstvu doručena žádost očkovaného o poskytnutí náhrady újmy, do dne, kdy ministerstvo vyrozumělo očkovaného o tom, že mu požadovanou náhradu újmy zcela nebo zčásti nepřiznalo“, nejdéle však po dobu 6 měsíců ode dne podání žádosti.

Absence judikatury Nejvyššího soudu

V současné době stále neexistuje ustálená judikatura Nejvyššího soudu, která by poskytovala jasné vodítko pro posuzování nároků na náhradu újmy způsobené očkováním proti covidu-19.

V řízení o dovolání našeho Klienta proti rozhodnutím, kterým byly jeho žádosti zamítnuty, však Nejvyšší soud navrhnul zrušení části dotčených zákonů. Došel k tomu, protože zákony, považuje za rozporné se základním právem na ochranu zdraví. O tomto jsme již dříve informovali ve článku zde: https://www.aksudolska.cz/zajimavosti-z-prava/nejvyssi-soud-navrhnul-zruseni-casti-nahradovych-zakonu-pro-odskodneni-ujmy-zpusobene-povinnym-ockovanim-a-ockovanim-proti-covid-19/

Přestože se nabízel taktéž výklad ve prospěch adresáta, Nejvyšší soud z našeho pohledu zcela správně procesně uzavřel, že sám nemůže přistoupit k výkladu zákona, „kterým by nahrazoval pravomoc legislativních orgánů státu a narušoval tím principy dělby moci, proto mu nezbývá než podle § 95 odst. 2 Ústavy České republiky předložit věc Ústavnímu soudu a navrhnout zrušení části textu dvou inkriminovaných zákonných ustanovení tak, aby byl vytvořen prostor pro smysluplný soudní výklad.“

Dosavadní absence judikatury způsobuje právní nejistotu jak pro poškozené osoby, a zcela jistě nepůsobí motivačně pro to investovat energii a prostředky do administrativního procesu spojeného se žádostí, pokud se adresáti dozvídají, že ministerstvo dosud nikomu nic nepřiznalo. Rozhodnutí Ústavního a posléze též Nejvyššího soudu budou pro další případy klíčová.

Riziko promlčení nároků

Dokud Ministerstvo zdravotnictví setrvává na svém restriktivním výkladu zákona a zamítá veškeré žádosti o odškodnění, hrozí, že poškozené osoby nebudou schopny uplatnit své nároky včas. Vzhledem k délce soudních řízení a možnému dalšímu prodlužování procesu až do rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu je reálné riziko, že promlčecí lhůty uplynou dříve, než bude dosaženo konečného rozhodnutí.

Poškozeným osobám lze jistě doporučit, aby své nároky uplatnily co nejdříve po zjištění újmy, a to i v případě, že komplikace po očkování v jejich případě nebyly „následky takového rozsahu, že budou srovnatelné s usmrcením osoby, která je v tomto případě trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění“ – což Ministerstvo, z našeho pohledu zcela nesprávně, vyžaduje. Je vhodné podat žádost o náhradu újmy k Ministerstvu zdravotnictví a současně být připraven obrátit se na soud v případě zamítnutí žádosti. Tímto způsobem lze minimalizovat riziko promlčení nároku.

Závěr

Současný přístup Ministerstva zdravotnictví k náhradám za újmy způsobené očkováním proti covidu-19 je problematický nejen z hlediska právní nejistoty, ale i s ohledem na promlčecí lhůty. Je nezbytné, aby byla co nejdříve vytvořena jasná judikatura, která poskytne poškozeným osobám potřebnou právní jistotu.

Tým AK Sudolská

Další články