Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví z května roku 2021, které ukládalo povinné nošení respirátorů, bylo Nejvyšším správním soudem prohlášeno za rozporné se zákonem, a to především kvůli nedostatečnému odůvodnění a chybějícímu nebo neúplnému zhodnocení míry rizika a prospěšnosti takového opatření. Rozsudkem ze dne 5. května 2022, č. j. 3 Ao 4/2021 – 119 Nejvyšší správní soud (NSS) deklaroval nezákonným opatření obecné povahy ze dne 4. 5. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-50/MIN/KAN[1].

Opatření obecné povahy ve znění svých novelizací nařizovalo ochranu dýchacích cest ve všech vnitřních prostorách mimo bydliště nebo místo ubytování a také na všech ostatních veřejně přístupných místech, kde jsou na stejném místě a ve stejný čas přítomny alespoň dvě osoby vzdálené od sebe méně než dva metry. Toto opatření podle názoru NSS vycházelo z nedostatečné analýzy situace panující v květnu 2021..

Vzhledem k tomu, že se NSS zabýval právně vadnými mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví za dobu pandemie opakovaně, nynější rozsudek se opírá o předchozí rozhodnutí NSS za poslední dva roky (srov. rozsudky NSS ze dne 27.5.2021, č. j. 7 Ao 6/2021-112; ze dne 11.6.2021, č. j. 10 Ao 12/2021-81 a ze dne 27.7.2021 č. j. 8 Ao 17/2021).

Nejvyšší správní soud v nynějším případě Ministerstvu zdravotnictví vyčítá zejména nedostatečné odůvodnění mimořádného opatření, které nereflektuje epidemiologickou situaci, zároveň však nesplňuje požadavky, které na ministerstvo opakovaně klade nejen Nejvyšší správní soud, ale také ad hoc přijatý pandemický zákon. Nejvyšší správní soud žádným způsobem nezpochybňuje, že dochází k šíření nakažlivých mutací koronaviru v době vydání opatření, ale zdůrazňuje, že není možné, aby se ministerstvo omezilo na pouhou deklaraci takové situace bez náležitého zhodnocení a analýzy celé pandemické situace.

„Analýza epidemiologické situace je však jedním z klíčových faktorů, ne jejichž základě lze přiměřenost zavedených opatření posoudit,“ uvádí NSS ve svém nynějším rozsudku.

Ministerstvu také NSS vytkl, že se opětovně nezabývalo v odůvodnění svého mimořádného opatření k povinnosti nošení ochrany dýchacích cest respirátorem tím, jaká potenciální rizika dlouhodobé nošení respirátorů přináší. (Rozsudek NSS ze dne 27.5.2021, č. j. 7 Ao 6/2021-112, bod 59). Této své povinnosti Ministerstvo zdravotnictví nedostálo navzdory tomu, že mu to přímo ukládá pandemický zákon. NSS v předmětném rozsudku z 5. května tohoto roku dále upozorňuje na to, že se nelze omezit na vymezení rizik pouze pro určité skupiny, ale je třeba tato rizika představit pro všechny osoby, na které povinnost užívat ochranu dýchacích cest dopadá. Skutečností, že Ministerstvo zdravotnictví selektivně zhodnotilo rizika pro některé skupiny obyvatel, aniž by zhodnotilo dopady svých opatření na osoby další, a zároveň aniž by zvážilo proporcionalitu těchto dvou zájmů, zatížilo diskutované mimořádné opatření vadou nepřezkoumatelnosti.

Důležitost zvážení zásahu dvou relativně protistojných hodnot Nejvyšší správní soud akcentuje následovně: „Dostatečně srozumitelné a přesvědčivé vysvětlení, proč jsou vymezené činnosti rizikové a proč převažuje zájem na ochraně dýchacích cest nad eventuálními riziky, je důležité nejen proto, že adresáti opatření jsou zahlceni protichůdnými informacemi, ale také proto, že řádné odůvodnění umožňuje odpůrci, aby již při jeho zpracování sám odhalil problematické aspekty daného opatření a včas je odstranil a minimalizoval tak zásah do práv a oprávněných zájmů dotčených osob.“

Již samotné výše uvedené Nejvyššímu správnímu soudu stačilo pro konstatování rozporu mimořádného opatření se zákonem, dále však považoval NSS za potřebné upozornit ministerstvo na to, že je třeba, aby svá odůvodnění stavělo na relevantních základech a poznatcích – nestačí pouze genericky odkazovat na nesouvisející studie. Ministerstvo totiž povinnost nošení respirátoru (typu FFP2 a vyšší) jako ochrany dýchacích cest odůvodňovalo poznatky, které se věnovaly převážně rouškám:

„Podstatná část odůvodnění napadeného opatření se tedy věnuje popisu přínosu roušek, jejichž používání v zásadě nepřipouští.“

V neposlední řadě upozorňuje NSS ministerstvo na nelogičnost výjimek z nošení respirátorů a jejich nedostatečné odůvodnění. Mimořádným opatřením bylo stanoveno, že se opatření nevztahuje na děti v mateřské školce a děti v dětské skupině, což je odůvodňováno tím, že se jedná o ucelené a proměnlivé kolektivy. Stejná výjimka je aplikována i na kolektivy škol zřizovaných Ministerstvem spravedlnosti. Pro ostatní žáky škol platí výjimka pouze pro aktivity, které by pro povinnost nošení ochrany dýchacích cest nebylo možno provádět a zároveň se jedná o nezbytnou součást studia. NSS v tomto kontextu vytýká ministerstvu proč nelze použít stejnou logiku neproměnlivosti kolektivů pro uplatnění výjimky z nošení ochrany dýchacích cest i na kolektivy, kdy se neužije výjimka aktivity, která je nezbytnou součástí studia.

„Z odůvodnění tak nelze seznat, v čem odpůrce spatřuje odlišnost jednotlivých kolektivů a proč ukládá povinnost nepřetržitě nosit prostředky ochrany dýchacích cest ve školském zařízení pouze některému z nich.“

Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku tedy znovu postavil za takový výklad práva, který ze zásady vylučuje jednorázové a účelové omezování práv občanů bez náležitého odůvodnění a racionálního zhodnocení proporcionality takových opatření. Nyní zbývá jen aby došlo k náležité internalizaci těchto rozhodnutí těmi, jimž jsou výtky adresovány.

Zdroje:

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. května 2022, č. j. 3 Ao 4/2021 – 119

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. května 2021, č. j. 7 Ao 6/2021-112

[1] ve znění mimořádného opatření ze dne 17. 5. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-51/MIN/KAN, a ve znění mimořádného opatření ze dne 31. 5. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-52/MIN/KAN