Na základě zákona č. 289/2025 Sb. bude od 1. 1. 2026 bude možné pojistné a penále na pojistném hradit výlučně bezhotovostním způsobem

Nenápadnou, ale pro podstatnou část naší populace zásadní, změnu přináší zákon č. 289/2025 Sb.[1] účinný od 1. 1. 2026, kterým se novelizuje mj. zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPVZP“). Tato novela totiž zásadním způsobem mění dosavadní znění ust. § 17 ZPVZP, které normuje způsoby placení pojistného na veřejné zdravotní pojištění a penále.

Doposud totiž bylo možné pojistné na veřejném zdravotním pojištění, na rozdíl např. od placení pojistného na sociálním zabezpečení[2], i penále hradit jak v hotovosti zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny pověřenému přijímat pojistné, tak bezhotovostně na účet zdravotní pojišťovny a bylo tak pouze na konkrétním plátci, jaký způsob úhrady zvolí.

Právě na základě zákona č. 289/2025 Sb. bude toto ustanovení revidováno, což bude mít za následek, že od 1. 1. 2026 bude možné pojistné a penále na pojistném hradit výlučně bezhotovostním způsobem.

Tuto změnu, která se dotkne každého, kdo, bez ohledu na důvody, preferuje platbu v hotovosti, zákonodárce zdůvodnil tím, že:

„Úhrada pojistného a dalších plateb v hotovosti na přepážkových pracovištích zdravotní pojišťovny přináší poměrně vysoké administrativní, finanční a zejména bezpečnostní nároky spojené se zpracováním, uchováním a odvodem vybrané hotovosti do banky. Navrhuje se proto, obdobně jako je tomu v případě placení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, umožnit úhradu pojistného a dalších plateb pouze bezhotovostním platebním stykem. Sjednocení zákonné úpravy u plateb pojistného na sociální i zdravotní pojištění povede k úspoře nákladů, zjednodušení postupu pro zdravotní pojišťovny i plátce pojistného, a v neposlední řadě k zajištění vyšší transparentnosti u plateb pojistného.“

Přestože argumenty o úspoře nákladů lze zřejmě pouze stěží rozporovat, v důvodové zprávě absentuje zamýšlení nad hodnotovým ukotvením práva na užití hotovosti.  Je zřejmé, že tato změna představuje zásah do tzv. práva být offline, jehož specifickým projevem je i právo na hotovostní platby, a o jehož garanci na ústavněprávní úrovni se již několik let pokouší část tuzemských senátorů,[3] avšak prozatím neúspěšně.

Zřejmě jen stěží lze tvrdit, že by nepřijímání hotovostních plateb účelově určených na platby konkrétní osoby bylo nějakým zásadním zásahem do soukromí (platba zdravotního pojištění je adresná, na rozdíl od platby např. v potravinách nebo restauraci), nicméně tato změna poukazuje na širší otázku práva být offline.

Právo být offline

S potřebou vše digitalizovat se ne zcela každý ztotožňuje. To je bezpochyby v pořádku, neboť každý by měl mít právo znát svá práva a uplatňovat je jemu dostupným a přístupným způsobem, což ostatně senátoři navrhovali výslovně zakotvit do Listiny základních práv a svobod.

Senátní návrh ústavního zákona[4], který Senát ČR v minulém měsíci projednal, avšak nijak o něm nerozhodl, se, zjednodušeně řečeno, skládá že tří pilířů, a to:

1. práva být offline, jehož podstatou je právo na nedigitální alternativy a efektivní ochranu lidských práv ohrožených digitalizací, zahrnující zejména ochranu před povinným zřizováním datových schránek a elektronickou evidencí tržeb;
2. práva na hotovostní platby, resp. ochranou hotovosti jako projevu práva být offline; a
3. ochrany spotřebitelů jako slabší strany smluvních vztahů, čímž se reaguje na potřebu ochrany spotřebitelů před moderními technologiemi obecně.

Právo na hotovostní platby

Dále je třeba uvést, že český právní řád explicitně neupravuje ani právo na hotovostní platby, byť dle některých názorů právo na hotovostní platby plyne již z ust. § 5 odst. 1 zákona č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, jež zní: „Každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout.“.

Zřejmě i proto mělo být právo na hotovostní platby, na základě senátního návrhu ústavního zákona, zakotveno přímo do Ústavy ČR, přičemž právo na hotovostní platby by bylo pojato jako „speciální projev práva být nepřipojen, právo na hotovostní platby by nebylo třeba vůbec upravovat, postačilo by vztáhnout na ně obecnou úpravu podle nově navržených článků 41 odst. 2 a 3.“.

Dle senátního návrhu měl čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv a svobod znít: „Každý má právo vykonávat svá práva a povinnosti osobně. Je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, předcházení trestným činům nebo ochranu práv dotčených osob, zákon může stanovit, že práva a povinnosti mohou být vykonávány prostřednictvím jiných osob.“ a čl. 41 odst. 3 takto: „Nikdo nesmí být nucen vykonávat svá práva a povinnosti prostřednictvím elektronických sítí a úložišť nebo jiným podobným způsobem, nejde-li o podmínku stanovenou zákonem pro výkon určitých povolání a činností podle čl. 26 odst. 2 pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, předcházení trestným činům nebo ochranu práv a svobod druhých.“, přičemž z obou právo na hotovostní platby bezpochyby implikovalo.

Závěr

Je možné konstatovat, že novela ust. § 17 ZPVZP, na základě níž bude možné od 1. 1. 2026 pojistné na veřejném zdravotním pojištění (a penále) hradit výlučně bezhotovostně, je dalším oslabením,  nepsaného práva na placení v hotovosti.  Je tomu tak i proto, že právo být offline, jehož projevem právo na hotovostní platby je, bohužel není, na rozdíl např. od slovenského právního řádu (srov. čl. 39a Ústavy Slovenské republiky[5]) v českém právním řádu explicitně zakotveno.

S ohledem na prostupující digitalizaci naší společnosti by právo být offline a zejména právo na hotovostní platby, i s ohledem na možná rizika výlučného zavedení bezhotovostních plateb, dle našeho názoru mělo být garantováno na ústavněprávní úrovni. A to i proto, že je zde celospolečenský konsensus po zárukách nejen stran hotovostních plateb, ale též zárukách na právo zůstat mimo internet a digitální technologie obecně, které budou jistě trvalé a dlouhodobé, a nikoliv nahodilé.

AK Sudolská

---

[1] https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=289&r=2025.

[2] Ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti: „Pojistné se platí v české měně na příslušný účet příslušné územní správy sociálního zabezpečení vedený u poskytovatele platebních služeb.“

[3] https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?action=detail&value=5195.

[4] https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/htmlhled?action=doc&value=109977.

[5] https://www.slov-lex.sk/ezbierky/pravne-predpisy/SK/ZZ/1992/460/.

Další články