Izraelsko-palestinský konflikt ve světle zatýkacích rozkazů Mezinárodního trestního soudu

V uplynulých dnech došlo k vydání významného rozhodnutí stran přípravného senátu Mezinárodního trestního soudu (dále jako „ICC“), jenž na základě žádosti generálního prokurátora ICC z letošního května vydal zatýkací rozkaz jak na současného izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, tak na bývalého ministra obrany Yoava Gallanta.[1] Tento krok přitom vyvolal rozsáhlé diskuse a debaty, a to nejen na poli mezinárodního práva, ale i v politických a diplomatických kruzích.

Mezinárodní trestní soud

ICC neboli International Criminal Court se sídlem v nizozemském Haagu je jediný stálý mezinárodní soud s jurisdikcí stíhat a trestat jednotlivce zodpovědné za nejzávažnější zločiny, mezi které dle čl. 5 Římského statutu patří zločin genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a od roku 2010 též zločin agrese. Jurisdikce ICC je přitom na základě Římského statutu vymezena hned několika kritérii, přičemž aby mohl být nějaký případ ICC vyšetřován nebo stíhán, musí být splněna následující působnost:

věcná (zločin spadá do jurisdikce soudu);
místní (zločin se stal na území státu spadajícího do jurisdikce soudu nebo je obviněnou osobu občan takového státu);
časová (zločin se musel stát až po vzniku soudu, neboť dle čl. 11 Římského statutu má ICC „jurisdikci pouze nad zločiny spáchanými po vstupu tohoto Statutu v platnost“).

ICC přitom vznikl v roce 2002 na základě Římského statutu v reakci na zkušenosti s fungováním ad hoc tribunálů jakými byli v roce 1993 Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii[2] nebo v roce 1994 Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu.[3] Států, které Římský statut ratifikovaly, je již 124 a paří mezi něvšechny státy Jižní Ameriky, státy téměř celé Evropy, většina států Oceánie a zhruba polovina států Afriky.[4] Naopak proti vzniku ICC se vymezilo hned několik států (např. USA, Čína, Rusko, Izrael, Libye, Katar), a proto nepřekvapí, že tyto státy autoritu ICC a jeho rozhodnutí neuznávají.

Významný vliv na fungování ICC má i Rada bezpečnosti OSN, která má na základě čl. 16 Římského statutu právo přijmout rezoluci, díky které nebude po dobu 12 měsíců vyšetřování či stíhání zahájeno, či bylo-li již zahájeno, nebude v něm pokračováno, přičemž tuto rezoluci může vydat Rada bezpečnosti OSN opakovaně.

Válečným konfliktem v Pásmu Gazy se na žádost Jihoafrické republiky zabývá i Mezinárodní soudní dvůr neboli International Court of Justice, který sídlí taktéž v Haagu. ICJ nicméně řeší toliko spory mezi státy, vydává poradní stanoviska k mezinárodněprávním otázkám a nemá jurisdikci zahájit trestní stíhání, tudíž jeho stanoviska mají váhu toliko pro OSN a další mezinárodní společenství.[5]

Zatýkací rozkaz

ICC vydal v uplynulých dnech v rámci kauzy „situace ve státu Palestina“[6] zatýkací rozkaz na Netanjahua a Gallanta, a to v souladu s čl. 58 Římského statutu[7] za zločiny proti lidskosti, válečný zločin hladovění jako způsob vedení války a další spáchané válečné zločiny nejméně od 8. října 2023 do nejméně 20. května 2024, tedy dne, kdy generální prokurátor podal žádost o vydání zatykače.

Čl. 58 odst. 1 Římského statutu, na jehož základě ICC vydává zatýkací rozkazy, stanoví, že „Přípravný senát ICC vydá na žádost žalobce kdykoli po zahájení vyšetřování zatýkací rozkaz na osobu, pokud na základě posouzení žádosti a důkazů a jiných informací poskytnutých žalobcem shledá, že:

a) je důvodné podezření, že osoba se dopustila zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu; a

b) zatčení osoby se jeví jako nezbytné:

(i) pro zajištění její přítomnosti při hlavním líčení,

(ii) pro zajištění, aby tato osoba nemařila či neohrožovala vyšetřování nebo soudní řízení, nebo

(iii) případně proto, aby osoba nepokračovala v páchání tohoto nebo souvisejícího zločinu, který spadá do jurisdikce Soudu a jehož okolnosti jsou stejné.“

V souladu s čl. 58 odst. 5 Římského statutu může ICC vyžadovat od předběžnou vazbu těchto osob nebo od členských států jejich zatčení a předání podle čl. 86 a násl. Římského statutu, neboť členský stát je povinen „poskytnout Soudu plnou součinnost při vyšetřování a stíhání zločinů spadajících do jurisdikce Soudu.“

Byť jsou zatýkací rozkazy klasifikovány jako „tajné“, aby byli chráněni svědci a zajištěno řádné vedení vyšetřování, rozhodl se ICC zveřejnit bližší informace, neboť vše nasvědčuje tomu, že jednání, pro které byly zatýkací rozkazy vydány, i nadále pokračuje, pročež dospěl ICC k tomu, že je v zájmu všech obětí a jejich příbuzných, aby byli o podrobnostech zatykačů informováni.

Na tomto místě je třeba rovněž podotknout, že ve stejný den byl ze strany ICC vydán zatýkací rozkaz i na vůdce ozbrojeného křídla Hamásu, Mohammeda Diaba Ibrahima Al-Masriho, známého jako „Deif“, za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny spáchané na území Izraele a Palestiny od nejpozději 7. října 2023.[8] Generální prokurátor nadto konstatoval, že pokračuje ve vyšetřování zločinů v probíhajícím ozbrojeném konfliktu a nelze vyloučit, že budou podány další žádosti o vydání zatýkacích rozkazů.[9]

Současně je nutno uvést, že ICC nemá prostředky, jak svá rozhodnutí vymáhat, a proto je v tomto ohledu důležitá spolupráce s členskými státy. I z toho důvodu je rozhodování ICC a vymahatelnost rozhodnutí ICC pod velkým politickým tlakem, který je způsoben i tím, že z válečných zločinů jsou většinou vyšetřování a stíháni vysocí státní činitelé (prezidenti, premiéři, ministři apod.). I proto dle slov bývalého místopředsedy ICC Fremra „řada zatykačů není realizována.“[10]

Důsledky zatykačů pro Netanjahua a Izrael

Vzhledem k tomu, že vydání zatykačů na činitele Izraele představuje v rámci izraelsko-palestinského významnou událost, je nepochybné, že výrazně zkomplikuje mezinárodní postavení Izraele a postoj ostatních států a jeho spojenců. Státy, které ratifikovaly Římský statut, by totiž podle svých závazků vyplývajících z Římského statutu měly Netanjahua a Gallanta zadržet a předat ICC, pokud by tito vstoupili na jejich území, avšak historie ukazuje, že tato pravidla a závazky vyplývajících z Římského statutu nejsou vždy respektována a vynucována.

Členské státy, která rozhodnutí ICC nerespektují a nedodržují, jsou odpovědné toliko na politické a diplomatické úrovni. Římský státu žádné sankce nestanoví a případné neplnění povinností členského státu může ICC oznámit tzv. shromáždění smluvních stran, jež upravuje čl. 112 Římského statutu. Toto shromáždění zasedá vždy jednou ročně a projednává mj. právě případy neposkytování součinnosti členských států.[11]

Je nesporné, že rozhodnutí ICC může ovlivnit nejen Netanjahuovu budoucí politickou kariéru, ale i vnímání Izraele a jeho role v ozbrojeném konfliktu na mezinárodní scéně, západní spojenci jako Velká Británie či Francie se k vynucování zatýkacích rozkazů staví dosti vágně a diplomaticky[12], což oslabuje možnost efektivního prosazení rozhodnutí ICC.

Ačkoliv Izrael má právo na sebeobranu, nesmí toto právo zneužívat a uplatňovat „kolektivní tresty“ na civilisty žijící v oblastech zasažených jeho vojenskými operacemi.[13] Zatykač na Netanjahua tak představuje snahu ICC přimět Izrael k dodržování humanitárního práva, i když vymahatelnost takového rozhodnutí a jeho dopady v tomto případě zůstávají neznámou.

Závěr

Rozhodnutí ICC o zatýkacích rozkazech na Benjamina Netanjahua a Yoava Gallanta je právně i politicky významným krokem. Zda tento krok povede k reálným změnám a ukončení ozbrojeného izraelsko-palestinského konfliktu záleží primárně na ochotě mezinárodního společenství a všech států prosazovat právní normy nad geopolitické a diplomatické zájmy. Tato kauza vedené před ICC zároveň znovu otevírá otázku spravedlnosti v mezinárodních ozbrojených konfliktech a role institucí, jako je ICC, při hledání rovnováhy mezi právem na sebeobranu a ochranou základních lidských práv a svobod.

Tým AK Sudolská

[1] https://www.icc-cpi.int/news/situation-state-palestine-icc-pre-trial-chamber-i-rejects-state-israels-challenges.

[2] https://www.icty.org/.

[3] https://web.archive.org/web/20160305172901/http://www.ictrcaselaw.org/docs/040326-B01-EN.PDF.

[4] https://treaties.un.org/pages/ViewDetails.aspx?src=IND&mtdsg_no=XVIII-10&chapter=18&clang=_en.

[5] https://www.aksudolska.cz/zajimavosti-z-prava/valecny-konflikt-v-gaze-ve-svetle-rozhodnuti-mezinarodniho-soudniho-dvora/.

[6] https://www.icc-cpi.int/palestine.

[7] https://www.zakonyprolidi.cz/ms/2009-84.

[8] https://www.icc-cpi.int/news/situation-state-palestine-icc-pre-trial-chamber-i-issues-warrant-arrest-mohammed-diab-ibrahim.

[9] https://www.icc-cpi.int/news/statement-icc-prosecutor-karim-aa-khan-kc-issuance-arrest-warrants-situation-state-palestine.

[10] https://www.novinky.cz/clanek/domaci-velmoci-brani-potrestani-valecnych-zlocincu-tvrdi-soudce-fremr-40312806.

[11] https://asp.icc-cpi.int/.