Nejvyšší správní soud rozsudkem s č.j. 6 Ao 11/2021 – 48 zrušil mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o omezení obchodu a služeb č.j. MZDR14601/2021-2/MIN/KAN ze dne 10.04.2021 a současně také toto opatření novelizující mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví č.j. MZDR 14601/2021-3/MIN/KAN a MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN.

Předně je třeba říci, že mimořádné opatření z 10.04.2021 neomezuje pouze obchod a služby, ale upravuje také setkávání osob, shromažďovací právo a schůze osob konaných na základě zákona.

Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení výše uvedeného mimořádného opatření z důvodu:

• nesprávného procesu přijetí mimořádného opatření,

• chybějícího zákonného podkladu pro jeho přijetí,

• nezákonného narušení práva na soukromí a práva na rodinný život,

• nezákonného narušení shromažďovacího práva,

• nezákonných omezení schůzí orgánů právnických osob.

Nesprávný proces přijetí mimořádného opatření

Navrhovatel uplatnil námitku nezákonnosti procesu přijetí mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví z důvodu chybějícího předchozího souhlasu vlády.

Podle § 3 odst. 3 pandemického zákona platí, že mimořádná opatření nařídí ministerstvo nebo krajská hygienická stanice po předchozím souhlasu vlády. Podle odstavce 4 téhož ustanovení zákona v případě nebezpečí z prodlení může ministerstvo nebo krajská hygienická stanice nařídit mimořádná opatření i bez předchozího souhlasu vlády. Pokud vláda s mimořádným opatřením nařízeným podle věty první nevysloví do 48 hodin od jeho vyhlášení souhlas, opatření pozbývá platnosti uplynutím této lhůty.

Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví č.j. MZDR14601/2021-2/MIN/KAN bylo vydáno dne 10.04.2021, vláda s tímto opatřením vyslovila souhlas ovšem až usnesením 12.04.2021 č. 374, což tedy byl souhlas následný. NSS se proto zabýval otázkou, zda byla naplněna zákonná podmínka pro možnost nařízení mimořádného opatření bez předchozího souhlasu s možností jeho následného schválení, tedy zda existovalo nebezpečí z prodlení.

Ministerstvo zdravotnictví v odůvodnění napadeného opatření se nebezpečím z prodlení nijak nezaobírá ani je nezmiňuje. NSS uzavřel k tomuto uvedl: „Jestliže nelze seznat důvody, ve kterých odpůrce spatřoval nebezpečí z prodlení a které jej dle jeho úvah opravňovaly k nařízení mimořádných opatření bez předchozího souhlasu vlády, nemůže Nejvyšší správní soud o těchto důvodech nyní spekulovat,“ a konstatoval, že vydáním mimořádného opatření bez předchozího souhlasu a bez odůvodněného nebezpečí z prodlení byl porušen § 3 odst. 3 pandemického zákona a proto mimořádné opatření ze dne 10.04.2021 a jej novelizující další 2 výše uvedená mimořádná opatření zrušil.

Omezení setkávání

NSS se v rozsudku vyjádřil také k hmotněprávní rovině mimořádného opatření.

Bod 16. čl. 1 mimořádného opatření stanoví: zakazují se spolkové, taneční, tradiční a jim podobné akce a jiná shromáždění, slavnosti, poutě, přehlídky, ochutnávky, oslavy a jiné veřejné nebo soukromé akce, při nichž dochází ke kumulaci osob na jednom místě. Navrhovatel měl za to, že toto ustanovení představuje zákaz pozvat do svého obydlí např. vlastní sourozence, či zákaz navštívit rodiče, což zhodnotil jako nezákonný zásah do práva na soukromí a práva na rodinný život.

Dle § 2 odst. 2 písm. e) pandemického zákona lze zakázat nebo omezit konání veřejných nebo soukromých akcí, při nichž dochází ke kumulaci osob na jednom místě, nebo stanovení podmínek jejich konání snižujících riziko přenosu onemocnění COVID-19, včetně stanovení maximálního počtu fyzických osob, které se jich mohou účastnit, přičemž zákaz uvedený v bodě 16 čl. 1 mimořádného opatření je vydaný právě na základě tohoto ustanovení.

Dle Nejvyššího správního soudu je pro posouzení zákonnosti tohoto ustanovení klíčové vymezit pojem „veřejná a soukromá akce“.