Advokátní kancelář JUDr. Denisa Sudolská

Pandemický zákon

Poslanecká sněmovna dne 26.02.2021 schválila zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů („tzv. pandemický zákon“), a ještě tentýž den ho podepsal prezident.

 

Stav pandemické pohotovosti

Zákon nabyl účinnosti dne 27.02.2021 s tím, že dnem účinnosti byl vyhlášen stav pandemické pohotovosti, přičemž ten je možné ukončit nebo znovu obnovit pouze usnesením Poslanecké sněmovny přijatým na návrh vlády nebo jedné pětiny všech poslanců.

Zákon rozlišuje mimořádná opatření přijatá dle § 2 Pandemického zákona a dle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) Zákona o ochraně veřejného zdraví.

Oba druhy mimořádných opatření lze nařídit pouze v době stavu pandemické pohotovosti, přičemž jeho skončením mimořádná opatření pozbývají platnosti. Mimořádná opatření a pravomoci jsou též omezeny účinností Pandemického zákona, který je účinný v části týkající se pravomocí a opatření do 28. února 2022.

Poslanecká sněmovna má tedy kontrolu nad pandemickým stavem, ale nikoliv nad jednotlivými mimořádnými opatřeními.

 

Nové pravomoci

Dle již zmíněného § 2 Pandemického zákona může Ministerstvo zdravotnictví nebo krajská hygienická stanice nařídit v době pandemické pohotovosti mimořádné opatření, kterým

  • přikáže určitou činnost přispívající k likvidaci epidemie COVID-19,
  • zakáže, omezí nebo stanoví podmínky určité činnosti nebo služby, jejichž výkonem by mohlo být šířeno onemocnění COVID-19.

Tato mimořádná opatření se mohou týkat veřejné dopravy, obchodních nebo výrobních provozoven, služeb, koupališť a saun, veřejných a soukromých akcí, vysokých škol, zdravotních služeb, návštěv ve vybraných zařízeních, ochranných pomůcek nebo testování zaměstnanců. Dále mohou být nařízena mimořádná opatření dle § 69 odst. 1 písm. b) Zákona o ochraně veřejného zdraví, která se týkají omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy, cestování z některých oblastí, divadelních a filmových představení, uzavření škol, ubytovacích podniků a provozoven stravovacích služeb, nebo dle písm. i) stejného ustanovení mohu být nařízeny nebo zakázány další činnosti k likvidaci epidemie.

Ministerstvo zdravotnictví může nařídit mimořádné opatření s celostátní působností nebo na území více krajů a krajská hygienická stanice na území svého správního obvodu, v obou případech je však potřeba souhlasu vlády a v obou případech lze mimořádné opatření nařídit pouze v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu.

Pandemický zákon také ukládá povinnost odůvodňovat mimořádná opatření, přičemž má být zohledněna i konkrétní míra rizika u jednotlivých činností.

Minimálně jednou za dva týdny je ministerstvo či krajská hygienická stanice povinna mimořádné opatření přezkoumat, zda-li nepominuly důvody jeho nařízení a pokud ano, pak je bezodkladně zruší. K realizaci mimořádných opatření může vláda požádat také o součinnost Policie ČR či Hasičského sboru, ale také rozhodnout o použití Armády ČR.

 

 

Přestupky

Pandemický zákon také upravuje přestupky, a to v závislosti na tom, který druh mimořádného opatření je porušen. Zvlášť jsou upraveny přestupky právnických osob a fyzických podnikajících osob, kterým při porušení hrozí pokuta až do výše 3.000.000,- Kč, a zvlášť přestupky fyzických osob, kterým hrozí pokuta až do výše 1.000.000,- Kč, například při nenošení ochranných prostředků lze uložit pokutu až 30.000 Kč.

Fyzická osoba se může zprostit odpovědnosti za přestupek, pokud prokáže, že jednala na základě pokynu svého zaměstnavatele.

Tyto přestupky projednává příslušná krajská hygienická stanice, případně orgán Policie ČR nebo strážník obecní policie, pokud byla pokuta uložena tzv. příkazem na místě.  Pokuty vybírá orgán, který je uložil.

 

Soudní přezkum

Mimořádné opatření může ten, kdo tvrdí že jím byl zkrácen na svých právech, napadnout návrhem na zrušení opatření obecného povahy dle soudního řádu správního. Mimořádné opatření vydaná Ministerstvem zdravotnictví přezkoumává Nejvyšší správní soud a ta vydaná krajskými hygienickými stanicemi přezkoumává příslušný krajský soud.  Návrh na zrušení lze podat do 1 měsíce od účinnosti mimořádného opatření.

Dojde-li soud k závěru, že mimořádné opatření nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo mimořádné opatření nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, mimořádné opatření nebo jeho části zruší dnem, který v rozsudku určí.

 

Náhrada škody

Ust. § 9 Pandemického zákona upravuje náhradu škody během stavu pandemické pohotovosti. Dle tohoto ustanovení je stát povinen nahradit fyzickým i právnickým osobám škodu vzniklou během pandemického stavu v příčinné souvislosti s:

  • mimořádnými opatřeními podle § 2 Pandemického zákona nebo
  • mimořádnými opatřeními podle Zákona o ochraně veřejného zdraví, jejichž účelem je zvládání epidemie COVID – 19.

Obecně se při náhradě škody hradí tzv. skutečná škoda, tedy to, o co se zmenšil majetek poškozeného, a ušlý zisk. Pandemický zákon však výslovně stanovuje, že vzniká nárok pouze na náhradu skutečné škody. Právnickým ani fyzickým osobám tedy nebude uhrazen ušlý zisk, což by například pro restaurace představovalo potenciální ušlé příjmy z prodeje nebo u hotelů ušlé příjmy z ubytovacích služeb, které kvůli mimořádným opatřením nemohly být poskytnuty. Naproti tomu dle Krizového zákona, který upravuje nouzový stav a vydávání krizových opatření během nouzového stavu se při náhradě škody hradí také ušlý zisk. Naproti tomu za skutečnou škodu lze v této souvislosti považovat například nájemné či mzdy.

Výše náhrady škody se dále snižuje o výši dotací, návratných finančních výpomocí a jiných podpor, poskytnutých ke zmírnění dopadů epidemie COVID-19.

Škoda se hradí v rozsahu, v němž poškozený prokáže, že jejímu vzniku nebylo možné předejít nebo zabránit, což může být problematické a při kompenzacích bude záležet na tom, jak bude toto ustanovení vykládáno. Stát škodu rovněž nehradí v případě, prokáže-li že ji poškozený způsobil sám.

Nárok na náhradu škody se musí uplatnit do 12 měsíců od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, a to u ministerstva financí, nejdéle však do 3 let od vzniku škody. Uplatnění nároku na náhradu škody je podmínkou pro následnou možnost jejího uplatnění taktéž u soudu. Ti, co se tedy nedomůžou náhrady u Ministerstva Financí, dále mohou podat žaloby k soudům.

 

Ústavní rovina

Listina základních práv a svobod ve svém čl. 4 stanoví tyto podmínky, za kterých lze omezit základní práva a svobody:

  • omezení musí předpokládat Listina,
  • omezení musí být na základě zákona,
  • omezení nesmí být diskriminační a
  • musí šetřit podstatu a smysl omezovaného základního práva.

Dle § 2 odst. 2 písm. m) Pandemického zákona může být mimořádným opatřením také nařízeno testovat zaměstnance a jiné pracovníky na přítomnost onemocnění COVID-19. Jedná se o omezení práva na nedotknutelnost osoby, otázkou zůstává, zda tak lze či nelze učinit.

Čl. 7 Listiny stanovuje nedotknutelnost osoby, která může být omezena jen v případech stanovených zákonem. Čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně udává, že jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví lze provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Preventivní testování zaměstnanců je dle § 5 odst. 2 Zákona o zdravotních službách zdravotní službou.

Jak je uvedeno výše, nedotknutelnost osoby lze omezit zákonem, tedy i Pandemickým zákonem, zároveň je však třeba uvážit čl. 10 Ústavy, který říká, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Mezinárodní smlouva má tedy aplikační přednost před zákonem.

Z toho plyne, že lze sice omezit nedotknutelnost osoby zákonem, tedy že lze nařídit plošné testování zaměstnanců, avšak zároveň je Česká republika vázána Úmluvou o lidských právech a biomedicíně, ze které plyne, že zaměstnanec nemá povinnost se testu podrobit. Plošné testování zaměstnanců bez jejich souhlasu tedy porušuje Úmluvu o lidských právech a biomedicíně a základní lidské právo na nedotknutelnost osoby.

 

 Tým AK Sudolská


Další články

Advokátní kancelář JUDr. Denisa Sudolská

JUDr. Denisa Sudolská - Advokátní kancelář

Advokátní kancelář AK Sudolská poskytuje právní služby klientům působícím v nejširším spektru oborů podnikání. Vždy na nejvyšší profesionální úrovni a to ve všech oblastech práva se zvláštním zaměřením na oblast práva obchodního.

Denisa Sudolská

JUDr. Denisa Sudolská

Kontakt

Advokátní kancelář JUDr. Denisa Sudolská

Italská 1219/2, 120 00 Praha 2
Mobil: (+420) 777 122 208
Tel.: (+420) 273 130 806

Napište nám

JUDr. Denisa Sudolská - Advokátní kancelář
Handcrafted with love by STUDIO SYNAPSE - Creative Graphic Design Studio based in Prague Czech Republic Handcrafted with love by STUDIO SYNAPSE, 2015
Advokátní kancelář JUDr. Denisa Sudolská