Třetího února byl v Poslanecké sněmovně předložen návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, který má na ústavní úrovni zakotvit právo českých občanů „nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo“ k naplňování úkolů při zajišťování bezpečnosti státu. Krom hlavního iniciátora, ministra Chovance, se pod návrh podepsalo dalších 34 poslanců z ČSSD, ANO, KSČM i ODS.

V důvodové zprávě se za cíl označuje „vytvoření prostoru pro zachování a využití existujících podmínek v oblasti civilního držení zbraní“, z dodatečných vyjádření politiků pak lze dovodit, že důvodem je směrnice Evropské unie o střelných zbraní, která má dopadnout především (ale nejen) na majitele poloautomatických zbraní. Hledá se tedy způsob, jak zakonzervovat současný stav.

Zvláštní na návrhu je, že zmíněné právo návrh přiznává explicitně českým občanům, byť povinnost podílet se na zajišťování bezpečnosti ČR stejný ústavní zákon ukládá fyzickým osobám obecně. Tento detail se zdá nekoncepční i vzhledem k deklarovaným cílům novely, mezi kterými jako dominantní figuruje možnost zajistit materiální prostředky k ústavně aprobované možnosti obyvatelstva chránit svůj život, zdraví a majetek – ta by, jak podotkli navrhovatelé, byla iluzorní, pokud by právo držet zbraně šlo jednoduše omezit. Vyvstává tedy otázka, zda lze obhájit rozdílné zacházení s osobami, které splnily poměrně přísné podmínky státu pro získání zbrojního průkazu, a to pouze na základě občanství. Taková úprava paradoxně v důsledku může znemožnit efektivní zajištění vnitřní bezpečnosti, kterou se novela ohání, neboť by umožnila odzbrojení cizinců, kteří by se jinak na zajištění bezpečnosti mohli podílet.

Na jednání výboru pro bezpečnost rovněž nedávno zazněla informace, že ministerstvo vnitra zvažuje zřízení systému rezervistů, díky kterému by si legální držitelé mohli zbraně ponechat. Právě rezervistické systémy totiž představují jednu z výjimek, na něž se směrnice nevztahuje. To se zdá být daleko elegantnějším řešením, než je navrhovaná změna ústavního pořádku, jejíž schválení potřebnou většinou v Parlamentu je koneckonců nejisté. Bude zajímavé sledovat, jaké řešení se nakonec zvolí a zda v důsledku nepovede k tomu, že veřejnost bude v určitých mezích plnit úkoly policie, popřípadě obcí. Česká republika by se tak mohla přiblížit ostatním členským státům EU, které mají v průměru nižší počet policistů na počet obyvatel, avšak více dobrovolníků, kteří policejnímu sboru odlehčují.